Povrchová úprava PVD technologií

PVD je anglická zkratka "physical vapour deposition" v překladu nanášení odpařením z pevné fáze. První PVD povlak, který se začal používat počátkem 80. let byl TiN. V roce 1988 přibyly další 2 typy (TiCN a CrN), v roce 2000 bylo přibližně 14 základních typů PVD povlaků. V dnešní době se na trhu nachází více než 70 typů povlaků, pokud je kritériem rozdělení odlišné chemické složení.

Při povlakování PVD technologií vzniká na povrchu nástrojů tenká vrstva zhruba cca 2μm silná, která má vynikající fyzikální i chemické vlastnosti jako je otěruvzdornost, tepelná odolnost (až 800°C), korozivzdornost, snížení třecího odporu, mikrotvrdost.

Jejich životnost je mnohonásobně delší než nástroje bez povlaku . Zvládájí práci v podmínkách, kde nástroje bez povlaku nemohou pracovat např. při obrábění těžkoobrobitelných materiálů. Povlakované nástroje šetří náklady na přeostření a tím i na nákup dalších nástrojů. Po ekonomické stránce se použití povlakovaný nástrojů projeví i účinějším využití strojů a úsporou elektrické energie díky snížení řezného odporu.

Více informací o povrhocvých úpravách pil naleznete na stránkách GSP Zborovice.